Meandry jsou krásné. A naše životy se velice podobají meandrům řek, jsou plné zákrutů a překvapení. Nikdy nevíme, co nás čeká za příští zatáčkou… Myslím, že kdyby se naše životy odvíjely přímočaře a zcela předvídatelně, většinu z nás by to ani nebavilo (i když někdy tvrdíme opak). Tu část života, kterou jsme již propluli si pamatujeme, a protože jsme při té plavbě někdy trpěli, strašně rádi bychom viděli, jak vypadá ten úsek, co je ještě před námi. To ale není možné, protože ten teprve musíme spoluvytvořit. Není třeba se obávat. Můžeme se rozhodnout, že si plavbu prostě užijeme v každém případě. A když pevně uchopíme kormidlo a strach nahradíme dychtivostí, bude zbytek plavby nádherným zážitkem, pro který stálo za to přetrpět ty divoké peřeje, nepohodlí i trápení na začátku. Šťastnou cestu po meandrující řece života.